ÚVOD DO DIDAKTIKY
Výchova, vzdělání, vyučování, pedagogika, didaktika, školní didaktika
Výchova
Záměrné a cílevědomé působení na osobnost člověka ( především dorůstající generaci) s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji.
Dělení: intencionální – přímé působení pedagoga na vychovávaného jedince
funkcionální – nepřímé působení prostřednictvím vhodně adaptovaného prostředí
Vzdělání
Záměrné osvojování vědomostí, dovedností a návyků, těsně spjaté s rozvojem poznávacích, citových a volních procesů, směřující k společensky žádoucímu chování a jednání člověka.
Realizuje se: ve školách, formou kurzů, dálkového studia, samostudia
Vyučování
Jedna ze základních a nejvýznamnějších forem výchovy a vzdělávání.
Znaky: 1) splynutí vzdělávání a výchovy
2) vyučování se uskutečňuje pod vedením pedagoga
3) vyučování má stanovené výchovné a vzdělávací cíle a obsah a jsou vytvářeny potřebné materiální a organizační podmínky (cílevědomost a záměr)
Typy: 1) informativní – učitel sděluje informace žákům a ti se je učí
2) regulativní – projekt, kdy je každý žákův krok regulován
3) produkční – pracovní činnosti, práce s materiálem, praktické činnosti směřované k vytvoření nějakého produktu
4) heuristické – žáci jsou učitelem vedeni k samostatnému poznávaní, vyvozování a objevování nových poznatků
Pedagogika Obecná didaktika Školní didaktika
Věda o výchově Součástí pedagogiky. Nejpropracovanější část obecné didaktiky.
Věda o (teorii) Teorie vyučování, které ukoumá cíl, obsah,
vzdělávání prostředky a podmínky vyučování
Výchovně vzdělávací činnosti a jejich teorie
Procesy činnosti Teorie a nauky o těchto činnostech
výchova pedagogika
vzdělávání obecná didaktika
vyučování školní didaktika
Žádné komentáře:
Okomentovat