– případy, kdy určitý právní vztah není vzhledem k mnohotvárnosti života ve společnosti konkrétně upraven žádnou právní normou nebo je právem neupraven alespoň zčásti. V občanskoprávní praxi dochází k takovým situacím zejména při právních vztazích založených tzv. nepojmenovanými smlouvami ve smyslu § 51. Orgán aplikující právo však musí i v takovém konkrétním případě rozhodnout a právo aplikovat. Odmítnutí rozhodnutí by znamenalo tzv. odmítnutí spravedlnosti. V ustanovení § 853 se stanoví,l že občanskoprávní vztahy, pokud nejsou upraveny občanským zákoníkem ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem a účelem nejbližší.
2) Analogie práva – výchozí situace je podobná. Podstatný rozdíl však je v tom, že v daném případě nejen neexistuje právní norma, která by řešila danou otázku přímo, ale neexistuje ani podobná, resp. obsahem a účelem nejbližší právní norma, která by mohla být použita. V takovém případě však orgán oprávněný k rozhodnutí musí věc rozhodnout. Teorie občanského práva připouští, ač občanský zákoník – ne rozdíl od zákoníku obchodního – něco podobného neupravuje, aby věc byla rozhodnuta podle obecných zásad občanského práva, tj. v duchu obecných zásad, jimiž je občanské právo ovládáno.
Žádné komentáře:
Okomentovat