– se rozumí aktivní volní činnost subjektu (aktivní chování člověka – konáním např. konání ve smyslu práva není pád člověka způsobený způsobený nezaviněným uklouznutím, ani slova pronesená ve spánku apod.
Nekonání – nedostatek konání, tedy nečinnost. Nekonání však nemá vždy stejnou povahu. Může spočívat buď v opomenutí (omittere), a strpění něčeho (pati).
Dělení práv. úkonů dle činnosti subjektu
§ 35 odst. 1 – projev vůle může být učiněn jednáním / opomenutím; může se stát výslovně / jiným zp. nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit:
komisivní úkony – konáním:
konkludentní = mlčky, gestem, škrtnutím,
výslovné = ústní / písemné,
omisivní úkony – nekonáním:
– spočívají v OMITTERE (něco opomenout konat) / PATI (něco strpět).
9. Právní úkony – vůle, projev
Právní úkony jsou definovány jako: projevy vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku (zrušení) práv a povinností nebo ke způsobení jiných právních následků, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Z uvedeného vyplývá, aby vznikl právní úkon, je třeba, aby byly dány obě jeho základní složky, tj. jak vůle, tak její adekvátní projev. Kdyby nebylo vůle (např. pro fyzické donucení), nebylo by ani právního úkonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat