Smlouva je dvoustranný, popř. vícestranný právní úkon, který vzniká konsenzem, tj. úplným a bezpodmínečným přijetím (akceptací) návrhu na uzavření smlouvy (nabídky, oferty). Smlouvy se rozlišují: 1) konsensuální – vznikají okamžikem konsenzu. 2) smlouvy reálné – vznikají až odevzdáním věci dlužníkovi (druhé straně), např.: smlouva příkazní je uzavřena souhlasem stran, kdežto smlouva o půjčce až poskytnutím peněz. Od vzniku smlouvy je třeba rozlišovat její účinnost, která nemusí vždy nastat zároveň se vznikem smlouvy. Tak tomu bude tehdy, jestliže zákon k tomu, aby nastaly právní účinky smlouvy, vyžaduje kromě konsenzu účastníků smlouvy ještě rozhodnutí příslušného orgánu (§47), anebo jestliže smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou. Z konstrukce § 47 vyplývá, že smlouva, která by vyžadovala rozhodnutí příslušného orgánu, sice vzniká konsenzem, tzn. Uzavření zavazuje účastníky, avšak její účinnost (zamýšlené právní účinky) a možnost domáhat se úspěšně plnění ze smlouvy nastanou teprve od okamžiku pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu. V souvislosti s tímto § 47 je stanovena nevyvratitelná právní domněnka, že nebyl-li do 3 let od uzavření smlouvy podán návrh na rozhodnutí, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.
Návrh smlouvy (nabídka, oferta) i jeho přijetí (akceptace) jsou jednostranné právní úkony adresované. Mohou být vykonány ústně, čímž se míní konverzační styk (i telefonický) nebo např. dálnopisem, telegramem, dopisem, faxem, počítačem atd. Ústní projev je mezi jednajícímu přímo vůči svému adresátovi účinný okamžitě, projev vůči nepřítomné osobě působí od okamžiku, kdy jí dojde, ne však okamžikem, kdy se adresát seznámil s obsahem,ale okamžikem např. vhození do poštovní schránky, zaznamenáním v záznamníku, počítači apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat