Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Vůle

– psychický vztah jednajícího člověka k zamýšlenému (chtěnému) následku předpokladem vzniku právního úkonu.
Projev – projevem vůle je jakákoli její vnější manifestace, tj. učinění vůle sdělenou, a tedy seznatelnou jiným osobám. Projev lze uskutečnit konáním(komisivně), nekonáním (omisivně). Komisivní právní úkony se dále dělí na: 1) právní úkony výslovné – úkony vyjádřené lidskou řečí, přičemž je lze vykonat různými způsoby – lze je vykonat ústně (úkony verbální), i písemně (úkony literární). Oba dva úkony jsou obligatorně literární, nebo obligatorně verbální (právní úprava uzavření manželství). Písemně lze právní úkony učinit listinou, dopisem, ale i telegrafem, dálnopisem nebo elektronickými prostředky. Předpokladem platnosti písemných právních úkonů je podpis jednající osoby, a to zpravidla podpis vlastnoruční, Podpisu je třeba vždy, je-li předpokladem platnosti právního úkonu písemná forma.
2) právní úkony konkludentní (vykonané konkludentními činy) – projev vůle učiněný konkludentními činy, je projev učiněný jinak než výslovně. Konkludentní projev lze učinit např.: projevením nesouhlasu otočením hlavy ze strany na stranu, škrtnutím textu listiny nebo podpisu. Konkludentním projevem bude i projev, který sice ve společenském styku není běžným , ze kterého ale lze objektivně usuzovat určitou vůli.
3) právní úkony mohou být vykonány i mlčky – rozdíl mezi konkludentním je, že konkludentní je vyjádřen činem, tj. konáním, kdežto projev vůle učiněný mlčky, je proveden nečinností, tedy nekonáním. V právu platí zásada, že ten kdo mlčí, nesouhlasí.

Žádné komentáře:

Okomentovat