(pr. hmotné, procesní, veřejné, soukromé, právní odvětví), struktura soukromého práva hmotného i procesního.
Právo objektivní – rozumíme se jím specifický společenský normativní systém, tj. systém norem (pravidel) společenského chování lidí, jeho dodržování je zabezpečeno státem (státní mocí). Normy tvořící součást objektivního práva se nazývají právní normy (jsou to právní příkazy, zákazy, dovolení určitého chování). Objektivní právo určitého státu se člení na různé subsystémy, které se označují jako právní odvětví. Občanské právo je jedním z nich. Občanské právo pak stanoví jak se lidé mají chovat v občanskoprávních vztazích.
Právo subjektivní – je odvozeno od práva objektivního. Právo ve smyslu subjektivním znamená míru a způsob možného chování subjektu práva, tj. člověka – osoby, fyzické či právnické osoby, které objektivní právo chrání, a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení. Na rozdíl od práva objektivního subjektivní pr. nepodává odpověď na otázku, co je obecně po právu, nýbrž na otázku z hlediska určitého subjektu práva, tj. zda určitému konkrétními subjektu určité konkrétní právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nedovoleno se určitým způsobem chovat. V subjektivní právu, co se týče člověka platí: vše co není zákonem zakázáno, je po právu dovoleno!
Žádné komentáře:
Okomentovat