Předmětem kupní smlouvy může být věc movitá (§ 133) i nemovitá. Toto rozlišení má význam z hlediska formy smlouvy a doby přechodu vlastnického práva. Je-li předmětem věc nemovitá, platí některá zvláštní zákonná ustanovení - např. vklad do katastru nemovitostí.
Předmětem koupě nemůže být reálná část věci (nemůže být předmětem práva). Ale existují výjimky, např. byty (podle zákona č. 72/1994 Sb.). Ideální část věci (např. spoluvlastnický podíl) může být předmětem koupě (problém nastává při aplikaci § 140).
Příslušenství věci (§ 121) je v zásadě předmětem koupě věci spolu s věcí hlavní, protože sdílí její právní osud (neplatí to např. při převodu nemovitosti - plot, studna). Je přípustný samostatný prodej věci, která byla dosud příslušenstvím.
Peníze nemohou být předmětem kupní smlouvy, které jsou zákonným platidlem => kdyby ano, jednalo by se o směnnou smlouvu. Mohou jím být však mince historické.
Předmětem koupě může být i právo, pokud to jeho povaha připouští (§ 118 odst. 1). Je-li předmětem pohledávka (nejčastější případ), použijí se přednostně ustanovení o postoupení pohledávky.
Žádné komentáře:
Okomentovat